Gamemaster

Při procházení větrací šachty slyšíme pokřikování německých vojáků. Ti si začínají uvědomovat, že nad jejich hlavami prochází nějaký vetřelec a podle toho se také zařizují. Není tedy na škodu si hlídat každičkou odbočku, včetně těch opatřených mříží. Nelze totiž předem říci, kde se vynoří Němec snažící se odhalit polohu nepřítele. Pozornosti samozřejmě nesmí uniknout ani průduchy vedoucí do místností pod námi, pod nimiž bezezbytku budou postávat netrpěliví vojáci. S opatrností sobě vlastní dojdeme až na konec šachty, kde seskočíme doprostřed místnosti. Ta je naštěstí prázdná, takže se nějakého nepříjemného překvapení nemusíme obávat. Následně se je zapotřebí prostřílet chodbou ke schodišti do přízemí. Při tom míjíme nejednu místnost, ale ty, pokud nechceme, není zapotřebí podrobně zkoumat.

Ve chvíli, kdy se nám podaří dorazit ke schodišti, se bez nějakého rozmýšlení pouštíme po něm do přízemí. Další odbočky chodby by nás stejně zavedli jen do slepých uliček, tak proč si komplikovat život. V přízemí se přes skladovací prostory prostřílíme do garáže, z níž je to jen kousek na nádvoří. To je naším cílem. Ve chvíli, kdy rozrazíme dveře ven, zaslechneme kvílení brzd vlaku. Ten pro tuto operaci ukořistilo norské hnutí odporu, aby nám zajistilo odvoz do bezpečí. V jednom z vagónů cestuje britské komando, jehož cílem je nám krýt záda. Za žádných okolností tedy není dobrým nápadem střílet na osazenstvo vlaku. Ba naopak musíme využít jejich krycí palby k rychlému přesunu. Času není příliš nazbyt. V okamžiku, kdy komandu dojde munice, opustí stanici ať s námi nebo bez nás. Máme tak nějakých 115 vteřin na prostřílení si cesty a zdárného nasednutí do vlaku.