Gamemaster

K naší smůle, v okamžiku, kdy pronikáme to dalšího sektoru základny, se stáváme svědkem masakru člena ochranky. Tomu se bohužel nepodařilo stisknout tlačítko ovládání vrat, což nás zde vězní. Musíme se tedy vydat chodbou, na jejímž konci narážíme na zlověstné červené paprsky. Ty aktivují samostříly, takže pokaždé, když tyto paprsky zahlédneme, je zapotřebí se mít na pozoru. Aby se nám lépe zápolilo s novou výzvou, dostáváme do vínku útočnou pušku. Ona trochu té palebné síly navíc přijde hodně vhod. Při dalším postupu narazíme na další paprsky, tentokrát zelené barvy. Ty jsou možná ještě nebezpečnější, než ovládající samostříly. Zelené patří nástražným výbušninám a není záhodno si s nimi zahrávat.

Opatrně proto postupujeme chodbami komplexu ve snaze se vyhnout všem těmto nástrahám. Do jisté míry nám život lehce mohou zkomplikovat i protipožární dveře. Dojde-li v jejich blízkosti k nějakému tomu výbuchu, tak se mají tendenci uzavřít. To je pak potřeba dojít k ovládacímu tlačítku a opětovně si je otevřít. V okamžiku, kdy naši pozornost zase upoutá tajuplný muž v obleku, stojíme před dvojicí připevněných min. O ty se můžeme z dálky postarat prostým výstřelem, avšak ten by stál život přítomné vědce. Máme-li tedy výčitky svědomí, je potřeba drobet zariskovat a k žebříku přeskákat. V tomto místě rozhodně není na škodu vynechat rozbití beden, v nichž se dá najít spousta užitečných věcí.

To se již dostáváme ke schodišti vedoucím k výtahu. U něho zahlédneme vědce, jemuž přítomnost armády vhání naději do žil. Chyba lávky, vojáci nikoho nepřišli zachránit. Ti tu jsou úplně z jiného důvodu, mají utajit tento průšvih. A to znamená nebrat na nikoho ohledy. Máme tak hned o nepřítele víc a na vše, co má na sobě uniformu bez varování pálíme. K tomu budeme mít dost příležitostí hned zanedlouho. Sotva nás výtah vyleze do vyššího patra, narážíme ve skladišti na partičku vojáku. Skrz ty se prostřílíme, doplníme nějaké to zdraví a energii do obleku a vydáme se po schodech nahoru. Za kovovým můstkem dojdeme na rozcestí. I když nám nic nebrání zatočit doleva a nějak se prodrat nastraženými pastmi, mnohem snadnější je zvolit směr vpravo.

To nás dovede k místnosti s dopravním pásem. Na něj naskočíme a doběhneme do další místnosti. V té máme možnost opět doplnit nějaké to zdraví a energii. Poté vyskáčeme na bedny, z nichž skočíme na další dopravník. Ten nás dostává do prostoru za zaminovanou chodbou. Efektivně jsme se tak dostali o kus blíž k výtahu na povrch. Pohled na nebe nad hlavou by za jiných okolností byl povznášející. Jen by na něm nesmělo být tolik vojenské techniky. Téměř okamžitě nám dochází, že v otevřeném prostoru nemáme šanci dlouho přežít. Rychle tedy zamíříme ke dveřím nedalekého bunkru. V něm opětovně dostáváme možnost doplnit zdraví i energii a pak již otevíráme dveře ventilace.

V téměř stejný okamžik odpaluje armáda její střechu. Chce to tedy obezřetnost před padajícími sutinami. Ty následuje výsadek vojáků. Hned, co se s nimi vypořádáme, seskáčeme na dno šachty, kde se protáhneme ventilačkou k další šachtě. U té si je potřeba dát pozor na hlavu u otáčejícího ventilátoru. Ale není to nijak dramatická scéna. Po římsách se dostaneme až k ventilačce na dně šachty. Samozřejmě nám nic nebrání se vydat prozkoumat i další. Ty nás převážně dovádějí k místům se zásobami munice. To jsme již téměř u svého cíle. V poslední šachtě se protáhneme ventilačkou na první římse. Jelikož je potřísněna krví nebohého strážného, tak by neměl být problém ji rozeznat. Nyní stojíme na stanovišti ochranky, kde stačí stisknout červené tlačítko ovládání vrat a těmi se vydat do další části komplexu.