Call of duty 2 – Prisoners of war gameplay

Reakcí na přítomnost elitních jednotek v Normandii je rozhodnutí nasadit k dobývání významných kvót veterány z boje o Afriku. Po vyprahlé pustině se tak pouštíme do dalšího neméně nebezpečného úkolu. Cílem jednotky kapitána Price je dobýt Caen. Než se tak stane, tak nás ještě čeká vyčištění vesniček v okolí. V tuto chvíli stojíme nedaleko Beltotu, našeho prvního cíle. Price zaúkoluje MacGregora, jehož muži využijí zmatku způsobeného námi pro útok z křídla. Pak již s plným elánem vyrážíme sadem k nedaleké německé hlídce. Ta svým křikem vzburcuje posily, s čímž je potřeba při postupu počítat. Odrazíme tedy relativně větší množství nepřátel, než se kolem odstaveného náklaďáku protáhneme křovím k řadě domů.

Pro přiblížení je zapotřebí využít nerovnosti terénu. Jak se dalo čekat, obránci nám nehodlají dát zdarma jediný metr Beltotu. V tom nás utvrzuje i hustá minometná palba, která spouští po obsazení této lokace. Bez nějakého zdržování vyrazíme k domku, v němž se před smrtelnou palbou skryjeme. Před dalším neuváženým postupem nás Price zastavuje. V okně protějšího domu má na východ z tohoto domku přímý výhled kulometčík. Pokusit se o nějaký útok by tak bylo holé šílenství. Zvláště, když k pozici kulometčíka míří MacGregor. Tomu nedělá problém se nenápadně přikrást a pomocí granátu se o MG-42 postarat. Máme volnou cestu k obsazení domu přes ulici. V něm jsme vysláni vyčistit patro budovy, odkud máme výtečný výhled na prostranství před domem.

Z okna se tak bezpečně můžeme postarat o osádku prvního minometu. Avšak aby to náhodou nebylo moc snadné, tak se vzápětí tento prostor začne hemžit nepřátelskými posilami. S využitím výškové převahy probereme jejich řady, než se přesuneme k útoku na další domek. Na dvorku za ním najdeme pozici druhého minometu. Likvidací jeho osádky máme konečně volné pole působnosti a můžeme se naplno vrhnout do vyčištění zbytku vesnice. Obezřetně postupuje po prostranství, na nějž jsme před chvílí koukali z okna a necháváme za sebou spoustu mrtvých skopčáků. To nás dovede až k domu s posledním vzdorem. V okamžiku, kdy se nám jej podaří zabezpečit, se kapitán přesune k zadním dveřím, které vykopne. Za nimi stojí vzdávající se voják Wehrmachtu. Za žádných okolností na něj tedy nestřílíme.

Za to se nám naskytne pohled na zraněné příslušníky amerických sil. Jejich snaha o osvobození Beltonu selhala, čímž pro ně válka končí. Tedy za předpokladu, že se nám je podaří v bezpečí dopravit za frontovou linii. Od Price proto dostáváme rozkaz následovat MacGregora k náklaďáku, který jsme míjeli téměř na začátku své mise. Návrat přes vesnici není nijak náročný, setkáme se s již minimálním odporem. Zato po nastartování náklaďáku a přesunu za kapitánem si ještě trochu toho rodea užijeme. Nejprve z korby pokropíme nějaké ty pěšáky, abychom se v závěru utkaly s tankem. Z bedny popadneme panzer a pošleme tank k čertu dřív, než se to podaří jemu. Mise splněna a můžeme pokračovat k další zastávce na cestě ke Caenu.