Gamemaster

Obsazení Pointe du Hoc lze považovat za velký úspěch, ovšem místo ani čas na oslavu to rozhodně není. K našim pozicím se bleskurychle hrnou německé jednotky s jediným cílem, opětovně získat ztracené pozice. A můžeme si být jistí jediným, mají početní i technickou převahu, takže to bude ještě hodně dlouhý den, než se k nám dostanou avízované posily. V tuto chvíli nervózně vyčkáváme u barikád na rozcestí, kdy na obzoru zahlédneme prvního útočníka. A to opravdu netrvá nijak dlouho. Během okamžiku se naším směrem valí první útočná vlna. K jejímu odražení můžeme využít kulomet, takže prozatím nejde o nic náročného. Perné chvilky nastávají až o chvíli později, kdy se další nepřátelský šik objevuje u západní barikády. Dle rozkazu seržanta se k ní přesuneme a s vypětím všech sil odrazíme silný nápor. Tedy spíše se o to snažíme, jelikož tlak pěchoty stále neutuchá a to k naší pozici míří ještě tank.

Nedá se tedy nic dělat a musíme se smířit s nutností ustoupit do zahrady před statkem. Zde svedeme další kolo litého boje. Využívajíc zídky ke krytí se přesouváme z pravého křídla na levé a likvidujeme každou živou duši ve špatné uniformě. Ale i tak začíná být jasné, že ani tuto kvótu nebudeme schopni ubránit. Randall nás proto posílá do patra budovy za našimi zády, abychom se chopili kulometu a kryli ústup ostatních členů jednotky. Krátce zasypeme zahradu pod námi pořádnou dávkou střel, než do boje zasáhne nepřátelský tank. To je okamžik, kdy nadešel čas vyklidit i tuto pozici. Seběhneme zpět do přízemí, do něhož se již snaží vykopnutím dveří dostat německý voják. Hned, co se o něj postaráme, vyběhneme dveřmi a prostřílíme si cestu na pobřeží.

I když neradi, jsme zpět u bunkrů, jenž jsme nedávno těžce obsazovali. Tentokrát jsme však v roli obránců. Rychle tedy skočíme do zákopu, v němž po levé straně najdeme kulomet. Ten nám v této chvíli značně usnadní práci, avšak bohužel do našich snah brzy opětovně promlouvá těžká technika. A jelikož nemáme palebnou sílu, která by nepřátelský tank vyřadila, nezbývá nám nic jiného, než se opětovně stáhnout. Přesuneme se k druhému bunkru, kde se opětovně ze všech sil bráníme až do okamžiku, kdy přichází rozkaz k ústupu. Tím se dostáváme ke třetímu bunkru, poslední možné obranné linii. To jsou však již posily naštěstí na cestě a stačí toto místo udržet do jejich příjezdu. Krátce před vypršením odpočtu nás seržant instruuje, abychom vyběhli na střechu bunkru a umístili na něj zelený kouřový granát. A to je úkol, s nímž by jsme neměli otálet. Za nedlouho nad bojiště dorazí naše letectvo a to by mělo vědět, kde se nacházíme, než spustí svou kanonádu.